(8)

Ráno se paní Carsonová, bledá z nevyspání, odešla věnovat své firmě. Prosila Pamelu, aby vůbec nevycházela z domu ani na krok, a aby na ni počkala ve vile Robertsonových, až se vrátí.

Pár minut po matčině odchodu zatroubil před okny vily klakson Viktorova starého motocyklu značky Suzuki. Pamela odhrnula záclonu a radostně Viktorovi zamával

Uvědomila si, že ho v podstatě vidí ráda, i když jí jeho oddanost byla tak často proti mysli. Byla si jistá, že ji nedokáže zradit. Četla to mnohokrát v jeho očích skrytých tradičně za silnými lenonkami. Obrátila se od okna a vyběhla přes matčin zákaz na chodník zalitý slunečními paprsky.

"Ahoj, Viky," snažila se mu Pamela vyslat vstříc úsměv. Viktor měl na sobě džínovou vestu a kolem krku kožené řemínky s talismany.

"Viděl jsem včera v televizi šot o vraždě ve vašem domě," řekl soucitně. "Co bych dal za to, aby se našel Kellyin únosce! Přišel jsem se tě zeptat, jestli něco nepotřebuješ. Cokoliv. Jen řekni, a já sedám na stroj a mažu pro to."

"Snad bys mi mohl přivézt nějaké prášky proti bolení hlavy. Celou noc jsem nespala a mám hlavu jak střep," řekla Pamela s rezignovaným povzdechem.

"Chtěl bych ti říct něco, co by tě potěšilo, ale nic mně vážně nenapadá. Jen, že tě mám opravdu rád, ty to víš, Pam. Tak já sedám na tu svoji starou plechovku a za chvíli jsem tady."

Pamela chvíli hleděla za odjíždějící motorkou s prskajícím výfukem a přemýšlela, kde je asi Kelly.

Tušila, že je stále naživu.

Prostě to věděla.

Snažila se ze všech sil vžít do sestřiných pocitů a ucítila v tu chvíli intenzivní chlad a zoufalou beznaděj. Zároveň se jí zdálo, jako by jí něco pevného svazovalo tělo a cítila se na okamžik jako zvíře chycené v pasti.

Zalapala po dechu a propadla se do tmy.

Pamela otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Uvědomila si, že leží na chodníku a její hlava že spočívá ve Viktorově klíně.

"Co... co se stalo?" podivila se.

"Našel jsem tě tady ležet na chodníků, myslím, že jsi omdlela," řekl jí Viktor se starostlivým výrazem ve tváři.

"Proč na mě pořád tak civíš?" vyjela na něho Pamela, které náhle ujely nervy.

"Prostě se o tebe bojím, to je všechno," řekl Viktor dotčeně. Pamela se zarazila.

"Promiň, měla bych se ti asi omluvit, já jsem jen strašně vyděšená z toho, co se včera večer stalo," přiznala se Pamela.

Snažila se vstát, ale nakonec byla ráda, když jí Viktor pomohl na nohy a doprovodil ji zpět do Robertsonovy vily.

Paní Robertsonová se jí ujala a dovedla zpátky do postele. Pamela se tam stulila do klubíčka jako kočka a po prášcích od Viktora usnula neklidným spánkem.

Nejprve se jí vybavil zážitek z dětství, kdy si jako malé hrály s Kelly na mramorovém schodišti. Seděly obkročmo na velikém koženém kufru a s hlasitým pokřikem sjížděly dolů jako na saních. Pak se Kellyina tvář nějak záhadně protáhla a otvor jejích otevřených úst se změnil v temné ústí jeskyně.

Pamele se zdálo, že je její mysl propojuje s vědomím starší sestry a začala postupně vcházet i do jejího těla.

Cítila se omámená.

V polospánku cítila,a jak se do Kellyiných a nyní i jejích končetin a krku zařezávají chladná, zřejmě kovová pouta. Kolem byla strnulá, zatuchlá tma naplněná podivným, povědomým pachem smrti a zdálky k jejím uším doléhalo rovnoměrné odkapávání vody, podobné tikání metronomu.

Pamela to vnímala, jako by byla všemu v té naprosté tmě osobně přítomná.

Do snu jí zaznívala říkanka jejího mrtvého otce: "Princezně se rozsypaly perly v zámku pod nebesy, padají dolů jako kroupy, naplnily pole, lesy. První, druhá třetí..."

Najednou se ozvala tichá hudba a vše kolem naplnilo prudké světlo bodající do očí jako dýky. Zdálo se, že tu je ještě někdo jiný... Ozvalo se tiché šelestění, jak se blížil pomalu k lůžku, na němž ležela bezbranná spoutaná Kelly. Pamela se snažila rozhlédnut se jejíma očima a uviděla vysoký prostor a kdesi nahoře ostré kužele krápníků.

"Jsem snad... v té jeskyni, do níž nás zavedl Adam," hlesla Pamela ze spánku. Snažila se rozkoukat v prudkém světle.

Zdálo se, že kolem se rozkládá ona podzemní laboratoř, kterou jejich parta objevila ve staré kosmické lodi pohřbené snad už před tisíci lety. Tomu mohly nasvědčovat i horké bahnité gejzíry, vystřikující z hlubin země.

Šelestění ustalo a povědomý zápach nepříjemně zesílil. Nad Kellyiným spoutaným tělem se objevilo něco, co Pamelu naplnilo intenzivním děsem a úžasem zároveň.

Chtěla vykřiknout, ale krk měla vyschlý jako duny pouště.

Zachroptěla.

Bytost, jež se tyčila nad nebohou Kelly, byla pdobna obří,pohybující se rostlině z průhledné tkáně, jako mají těla medúz. Ta hmota ale byla kompaktnější, potažená pevným obalem, z něhož vybíhalo do stran několik silných úponků. Tělem bytosti probíhaly drobné žilky, v nichž kolovala mléčně bílá tekutina. Zřetelně bylo vidět veškeré vnitřní orgány, včetně třech pulsujících útvarů, které zřejmě nahrazovaly srdce.

Náhle bytost začala pozvolna nabírat modrý nádech. Během několika vteřin její obal zmodral jako indigo.

Začala se kolébavě pohupovat.

"Proboha! Co jsi zač?" vykřikla Pamela ze spánku. Bytost se zřejmě dorozumívala s okolním světem vibracemi. Podivné, Pamela je zachytila. Přicházely v pravidelných vlnách.

První vlna, druhá, třetí... Po třetí začínala rozumět.

"Jsem dvoustá první odnož Ambeale, Itrun," sdělila jí ta podivná rostlina.

Pamela si všimla, že se na jejím těle zřetelně rýsují dvě masivní poupata. Z nich stoupal slabý pižmový zápach.

Bezmocná Kelly se začala zmítat v těsných poutech. Nepřestávala ječet a častovat rostlinou kletbami, za něž by se nemusel stydět ani Bruce Willis.

Po chvíli zůstala v šoku zírat před sebe.

Pamela ze sna vykřikla: Itrun... jmenuješ se přece Itrun? Pusť Kelly z těch pout, prosím!"

Ambeale Itrun se zahoupala a vzala do jednoho úponku malou trubičku. Dalším úponkem se dotkla lehce Kellyina břicha.

"Je mi to líto, ale musíme vypěstovat z jeho vlastního semene vládce naší planety. Je to prvotní cíl."

S tím sdělením roztrhla silným úponkem vřískající Kelly tričko a zároveň dalším úponkem vzala ostrý předmět připomínající lékařský skalpel.

"Ty hnusná, nelidská bestie!" vykřikovala Kelly.

Rostlina, která si říkala ambeale, v jediné sekundě změnila barvu z indigové na kontrastně oranžovou a výstražně zvedla dlouhý slizký kořen do výše.